V minulém díle o historii chytré domácnosti jsme se podívali na vývoj a historii tohoto fenoménu. Nyní nás čeká krátká exkurze do technologického podhoubí. Aby smart home rozuměla našim přání, je nutné ji naučit mluvit. K tomu má sloužit správná a především bezdrátová síť.
Na dalších 10 let se tento výraz vytratil ze slovníků, aby se na přelomu nového milénia začal znovu skloňovat s vytvořením Google StreetView. Na veřejnost totiž unikly informace, že tato velká společnost skladuje mimojiné fotografie od běžných uživatelů a ty následně propojuje do mapy. Tím vytvořila jakousi sdílenou síť, dá se říci, že se jednalo o IoT. V témže roce čínská vláda dokonce použila termín pro začínající pětiletku. Pojem se tak začal pomalu adaptovat do reálného světa.
IoT tak kontroluje a řídí jednotlivá zařízení v domácnosti. Zajišťuje transfer informací mezi nimi, a to bezdrátově. V dnešní době je navíc možné vše ovládat na dálku prostřednictvím mobilního telefonu nebo tabletu. Jak to celé funguje? Co tedy chytrá domácnost potřebuje?
Přestože způsobů, jak řídit chytrou domácnost, bylo v minulosti vynalezeno hned několik, v současné době se nejčastěji skloňují tři z nich. Jedná se o známé bluetooth, všudypřítomné WiFi a specializovanou technologii ZigBee. Ta je na trhu již více než 15 let a za tu dobu se dostala do hledáčku všech velkých značek.
Její základ položila tzv. ZigBee Aliance. Ta v roce 2002 vytvořila globální standard s cílem propojit zařízení na velké vzdálenosti s nízkými náklady, nízkou spotřebou energie a co největší mírou bezpečí. To se podařilo a ZigBee je dnes součástí mnoha typů produktů ve velkém množství odvětví.